PUNKGEN
| NOVINKY | KONCERTY | FOTOARCHÍV | RECENZIE | ROZHOVORY | ČLÁNKY | SÚŤAŽE |
| DISTRO | LABEL | ARCHíV FANZINOV | PREKLADY TEXTOV | RECEPTY | GUESTBOOK |
RSS
POZÝVAME:
Pi 22.2.2019
CTIB (SK), JEŽIŠOVI PIVO NELEJ (SK), VLOČKA (SK), DISKOTERROR SS (SK)

Žilina, Hájovňa

plagát
.. ostatné koncerty

NOVINKA V DISTRE:

WARCOLLAPSE - DESERT OF ASH LIMIT (INSANE SOCIETY)
16.00 €

NAJNOVŠIE FOTKY:
OUT OF PHASE (19.2.2019, Košice)

NAJNOVŠÍ ROZHOVOR:
Peter Balázs (P.I.N.A.)

NAJNOVŠÍ REPORT:
DVERE, NABOSOPOSKLE, INCRIMINATE (25.1.2019, Banská Bystrica, Kaktus)

NAJNOVŠIA RECENZIA:
FEROCIOUS X - Den grå sanningen E.P. 7"

NAJNOVŠÍ ČLÁNOK:
Pozvánka na Hardcore is coming fest

NAPOSLEDY NASKENOVANÝ ZIN:
Bariéra #6 / 2001

NAJNOVŠÍ PRELOŹENÝ TEXT:
OI POLLOI - We dont need them

NAJNOVŠÍ RECEPT:
Čili z TV Paprika











ŠANOV 1 (ČESKO, SLOVENSKO)
Slovenský víkend se ŠANOV 1
Osoby a obsazení:
Legenda – Šanov 1 ve složení Kuře-kytara, Radek-basa+zpěv, Matlák - bubny
Pavel alias Papagáj – řidič, zevl
Všechno začalo tak nějak obyčejně... Na jaře 2010 (paměť na data nemám moc dobrou) hráli v Brně v mém „oblíbeném“ klubu Brooklyn Ilegality, Werglův pjos a Šanov 1. Takže dobrá příležitost se zlít... Akce měla svoje specifika který tu nechci řešit, ale dopadla tak že sem se ukrutně ožral a nakonec u nás spali nejen Ilegality jak bylo v plánu ale i Šanov. Tak začaly styky s legendou:) Samozřejmě sem Šanov znal i dřív ale mimo náhodných setkání s mistrem Radkem Šantrůčkem někde na festivalech kdy sme se myslím ani nezdravili sem si je párkrát poslechl na letních festech. Žádný extra kontakty prostě. Ráno sme nějak společensky konverzovali a ukázalo se že Radek který si buduje image drsnýho hajzla zase tak drsnej není – a hajzl taky ne. Zajeli jsme si na výlet do jeho legendárního světa Utopia v Křimově (farma a nahrávací studio), a občas jsme si zavolali.
Takže tak se dohodl koncert v Brně, protože Šanov jel na Slovensko a nechtělo se jim jet celou štreku Teplice-Trnava (500km) najednou. Nebo se jim stýskalo po mě, mých postelích nebo něčem jiným – nevím. Zkrátka a dobře za naprosto korektních podmínek od kapely jsme udělali koncert.

čtvrtek 7.10.2010 Brno - Vegalite

Koncert byl na poslední chvíli, propagace po netu a xero letáčky. Jako předkapelu jsem chtěl nějakou mladou punkovku pro kontrast mezi něma a Šanovem a oslovení širšího publika. Jenže nakonec sem pochopil to co mi tvrdili ostatní PHR lidi – totiž že dělat kapelu která přiláká deset spolužáků co by jinak nepřišli, znamená pozvat si kapelu v SPS stylu „Lalala huu huu pivo“ a to opravdu nechci. Volba jednoznačně padla na Biblbroxx – ono teda moc vybírat nebylo z čeho mám li být upřímný. Broxáci půjčili aparát, protože jak sem v šoku zjistil Tepličáci (přesněji, Křimáci a Ostrováci:) jedou komplet bez aparátu. Objednali jsme jídla pro kapelu, koupil piva na party, nachystal spaní. Broxáci přifrčeli přesně na čas, nějací lidi se přizevlovali, Radek mě asi čtyřikrát volal s několika pro mě zcela šokujícími požadavky. Kytarista si zapoměl struny, bubeník měl jednu náhradní paličku, nemohli zadat ulici do GPS tak trochu bloudili, ale vše se podařilo vyladit a v 21,00 nastoupili Biblbroxx se svým dřevním punkem. Koncert fajn, jen sem litoval že sem nenavrhl jak jsme původně chtěl aby každá kapela hrála jen 30minut. Kluci si to dávali na můj vkus moc dlouho, ale je fakt že mají životní formu a jejich punkrock „brněnské školy“ (čti texty psané ve stylu Zeměžluči a celej výraz muziky trochu připomíná B team Žluče) je poslouchatelný. Nakonec dorazilo okolo třiceti lidí. Na den, výplatní termín, nula streetmodelkovských kapel, propagaci a jiné určující faktory to je odpovídající. Zvuk ve Vegalite byl parádní, kluci ze Šanova si zahráli na zvukaře a znělo to velice slušně! Na to že se zvučily jen zpěvy tak kurva dobře! Chvilka zevl pauzy a legendy na podiu. Moskva slzám nevěří a už valí... Ugh, ještě parádnější zvuk (cituji kytaristu Kuřete – na Biblbroxx sme viděli co vázne:) a já při odbíhání od vybírání vstupnýho na který sme se vykašlali za půlkou Šanova čumím jako puk... Po rozpačitém koncertě na Pod parou, který se odborníkům nelíbil (já spal po rumové snídani a svačině za Beryho stanem tak nemohu komentovat) to byl přesně opačný extrém. Lidi se hýbou, hrozí pěstičkama a zpívaj refrény. A já se při mým nej songu od kapely (Neverending story vole:) cítím dokonale spokojenej a šťastnej. Jsou momenty, kdy je člověk rád punkem a být emo asi se z radosti podřežu:) Prostě mi to sedlo jak prdel na hrnec a kapele sem věřil naprosto všechno. Civilní holky který sem nikdy na koncertě neviděl (jo, na TN, Konflikt a Inseminačku nechodím soráč) pogovaly jak o život, kapela se zdála že je to baví, lidi pokřikovali co chtěj zahrát, byli jsme ve sklepě ve vedru a smradu rumu který kouzelně táhl snad ze všech, smradlaví a spokojení. Teda já určitě – přesně takhle sem chtěl aby ten koncert vypadal.
Po koncertě další šokující věc – Radek mi oznamuje že nebude řídit ke mně domů a že jedem s Drink a Drive. Do hajzlu, vědět to od začátku nepiju a nevyhazujou se prachy z okna. Kecáme s Jiřinou z Vegalite, popíjíme a nakonec zavíráme hospodu a jedem domů. Doma sežerem všechny chipsy a jiný slaný dobroty a při popíjení Braníku kecáme, Matlák (kurva, to je přezdívka:) a Kuře jdou chrápat a já kecám s Radkem asi do šesti, pak jdem taky. Někdy během večera dostanu lukrativní nabídku jet se Šanovem na slovenský koncerty. Zněla asi takhle – pojeď, koukneš se, dobrej vejlet, všechno zadarmo, slušný spaní – a mohl by si nám pomoct řídit káru. Souhlasím a do rána si to nerozmyslím.

pátek 8.10.2010 Trnava – Pub 77

Po lehkým ranním vstávání (na panáky nedošlo a piva snáším v klídku) bleskem vyřídím úředničinu PHR, rozdám úkoly co nestihnu udělat a dáme kafe. Balení a oběd v místní Kobero hospodě a okolo třetí vyrážíme. Řídím já, náhradní šofér Radek vypadá recyklovaně tak nepyskuju. Nakonec to dopadne tak že odřídím všechny cesty a je to bez problému – jo a náhradní šofér vypadá den ode dne víc recyklovaně:) Radkův rodinný Octavia combi diesel je věrný a spolehlivý oř a proto už se o něm nezmíním, takže bohužel žádná story o havárce, rozbitým autě nebo něco tak. Ale to je v jakýmkoliv jiným reportu takže klid:) Zmatkujem s nákupem dálniční známky, buzerovací kartou slovenské policie a doplněním zásoby cigár dorážíme do Trnavy plus minus na čas. Radek k mýmu úžasu i když zná adresu penzionu kde se máme ubytovat volá organizátorovi aby nás vyzvedl. To že naprosto zbytečně, v roamingu za kurva love a mě prozváněl během Šanov cesty do Brna aby ušetřil mě nepřekvapuje a neřeším to – holt je to samorost. O legendě jen dobře – ale kdyby mi to udělal někdo jinej asi si budu myslet fakt něco o prdeli... Parádní penzion s koupelnou na pokoji a mladý klučík co koncert pořádá s Legendama jedná zcela uctivě a být řidičem znamená že odlesk jeho uctivosti padá i na mě:)
Necháváme věci na hotelu, zjištujem kdy ráno vypadnout (tato informace se ukáže klíčovou) a přeparkováváme káru k místu koncertu kam nás dovedou organizátoři – v noci máme jít pěšky na hotel a auto vzít ráno. Vzorná péče pokračuje, dostáváme pásky, info kdy hrát, Radkovi nacpe klučina i část peněz. On je to ostatně národní obrozenec, rozhodl se že místo tradičního koncertu místních mladých alkopunk band si pozve Legendu a několika násobně zvýší vstupný (čti kurva zariskuje) aby to poplatil. Myslím že mu taktika plus minus vyšla. Slíbený „všechno zadarmo pojeď s náma tour“ nefunguje (mám psát že mě to nepřekvapuje?) ale protože sem na zevlácký dovolený, vytahuju europeněženku a kupuju si lahváče za euro. Vždycky říkám že Slovensko je nejbohatší země Evropy (no, možná po Švédsku:). S úžasem zjišťuju že je tu můj starý známý Noro (pamatuje si někdo No zbohom zin?) tak kecáme – moje účast ho šokuje k mýmu překvapení minimálně. Asi budu muset jezdit zevlovat s PHR kapelama častěji... Pomluvíme ty co tu nejsou, osvětlíme si svoje vztahový záležitosti, proberem kámoše. Ke konci rozhovoru se přichomýtne Radek kterej odcházejícího rozzářenýho hyperkativního Nora stručne charakterizuje „ Na heráku“:). Matlák i Kuře zatím řeší klasický situace typu Můžu projít?- ty mluvíš česky?-jo- ty si ze Šanova?-jo-kurva kokot piča počkej vyfotíš se s náma – jo vole – můžem ti tykat – jo – fakt se s náma vyfotíš? Slíbený piva zadarmo pro kapelu fungujou tak že když potká někdo z Legend klučinu na baru, koupí mu pivo. Originální a zdá se že to i funguje:) Ovšem mě z tohoto zdroje nekáplo nic:))
Koncert je v centru města, v parádním klubu ve sklepě (kluby ve sklepě jsou pro mě prostě víc rajcovní než ty co ve sklepě nejsou holt:) stará kamenná podlaha a zdi z neomítnutých cihel, tři místnosti a bar. Je tam okolo stovky kids, přesněji řečeno děcek:) Hrají místní kapely a Legenda hraje až ve 23,00 což není příjemný zjištění když jsme dorazili v 18,00 (organizátor chtěl 17,00) a kapely se ukazujou býti značně obskurními. První naštěstí prošviháváme díky hotelu, druhá hraje během rozkoukávání se v klubu, další je obvzlášť zaznamenání hodná a proto ji proberem podrobněji:) Podle vzhledu mladí rokeři/metloši ze střední školy, tři zpěvačky se vzornou gothic rock image (minisukně, korzety, dlouhý vlasy a zlý výrazný make upy – ne war painty:) Ale hudba je slabá, nešlape to, rozpadá se to a je to celé podivné. S úžasem zjišťuju že zpívá skoro pořád jen jedna zpěvačka a zbývající co ji střídají se vlní v rohu za bicíma. Oh maj god... Sranda začne až na posledních pár válů který jsou převzatiny, já jako hudební kopyto poznávám jen Paranoid a zbytek znám jen po čuchu z nějakých párty. To už zpívaj všechny holky a kapela zní jako vyměněná, opravdicky! Supr, dojem zlepšen. Zevling v klubu kdy nikdo z nás nikoho nezná je hodně o ničem, jdem hledat hospodu kde se dá navečeřet a dáváme si o pár kroků vedle klubu pizzu (z pizza lístku jedna bezmasá, ale mohlo to být i horší). Pizza za standartní český ceny, ovšem s korpusem z mrazáku. Další z řady očekávaných kulturních šoků, neznám v čr pizzerii s pizzama za 120kč co si tohle dovolí... Další zevling, děcka začínají být ožralý a v klubu je patnáct partiček děcek co si udělaly svoje skupinky, takže někoho náhodně potkat a navázat řeč je nemožné a nuda startuje. Kuře je obletován místníma punk girls, zbytek včetně mě do sebe leje piva a řeši kokotiny. Konečně hraje kapela co má hlavu a patu, jmenuje se Grobiáni a hraje už pár let. Takže celkem příjemný punk/oipunk s Konflikt vlivama, fajn zpěvákem a komunikací s publikem. Paráda! Po strnulosti a dřevnatosti předchozích rockerů (kytarista se za koncert pohnul přesně dvakrát, počítal jsem to:) ani stopa, takže koncert uteče jako voda. Lidi který předtím vlažne pogovali teď pogují s plným nasazením a je to klasický pogo devadesátých let (cynik by řekl – pogo rozvojových zemí:) kdy se na nějakou kopačku, ránu loktem a jiný detaily nehledí. Nevadí mi to, ale nevadí mi to v prostoru kde mě nikdo neokopává a nesere – tady to bohužel tak bylo. Nastupuje Legenda – atmosféra houstne, cigaretový kouř by se dal krájet – a zvuk jde do piče. Zvukař pobíhá, ale očividně je limitovanej prostorem klubu, citlivým přístupem pogujících punx a jeho možnosti jsou zdá se spíš hodně malý než reálný. Legendy se neslyší, ven jde místo tři zpěvů pendrek a kromě autentické atmosféry devadesátých let mě to moc nebere... Časem se to trochu zlepšuje, ale furt to kulhá a na atmosféře koncertu je to poznat. Pořadatel poskakuje po lavici která odděluje kapelu od lidí, křičí, poguje, komentuje, pokouší se zpívat backvokály, prostě si užívá blízkosti Legend:) Po Neverending story si valím pro další pivo a jdu kolem smutné slečny v mikině Discharge, tak jí taky jedno kupuju. Předávám ho se slovy „Kdybych byl básník napíšu poemu o smutné slečně v mikině Discharge, ale básník nejsem tak sem ti koupil pivo“ Slečna pochopitelně řídí, tak ho vychlemtnu sám. Jo a kdyby si to chtěl zkusit taky, můžeš ale rada pro tebe zní u proslovu jí čum od očí ne na kozy:)
Po koncertě se motáme po klubu, kecám se „Smutnou slečnou v mikině Discharge“ a jejíma kámošema a ukáže se že je z Bratislavy a že přijeli aby viděli Legendu. Super, nakonec se ukáže že takových skalnatých fanoušů je tu hodně... Hraje poslední kapela, která hraje co sem vysledoval samé covery. Ze začátku je to zábavné a fajn, později kdy se repertoár omezil na přehrávání hitů Zony A z první doby existence kapely tak po poslechu prvního dema, první a druhé desky jdu pryč. No asi trochu přeháním, ale pak sem myslím oprávněně sympatickýmu zpěvákovi vytkl že snad jsou na slovensku i jiný kapely než Zona A, tak třeba si to vzal k srdci:)
Pak na podiu exhibuje (nebo už sem neměl náladu?) dvoučlenná kapela která měla šokantně dobrý zvuk a cynicky myslím že to bylo tím že v ní působil zvukař:) Ti zase sjížděli Ramones, ale házel sem na ně bobek a popíjel pivo.
Během večera samozřejmě proběhla v řadách místních děcek nemilosrdná pitka domácích dryjáků s kurevským obsahem alkoholu, takže jejich slovenština se plynule měnila na papuánštinu, grónštinu a jiný jazyky kterým rozumí jen odborníci s pěti vysokýma školama. Zvlášť mě fascinovala slečna která se z okouzlující exotické krásky v reflexně zelené lyžařské čepici (stejný typ jako zpěvačka z vídeňských Ruidosa Inmunicida) během večera tranformovala v blekotající hovado, později spící ve stoje, už bez čepice... Afterpárty se ukázala možná nejlepší částí dne, usnula na mě místní gymnazistka, seznámil jsem se s přespolní dominou v leopardím kabátě – jmenovali jsme ji maskotem tour a vzali ji s sebou na hotel a i na další koncert, probrali s místní intelektuálkou otázky rasového původu (jak kurva mohla mít maďarský, rumunský, židovský a německý předky – kdo ji teda učil slovensky?:), pokračovali v našem tradičním tématu Radek a StB, tradičně jsme zavírali hospodu, zašli pro cigarety na benzinku (klasický info – je to za rohem, realita kilák a půl), dali sprchu, luxusní snídani a v krásných 8,30 šli spát. Bylo nás o dva víc než předtím, takže mírné problémy s počtem postelí:)

sobota 9.10.2010 Banská Bystrica – Tirish pub

Ráno jsme museli vypadnout v hotelu v 11,00 (Díky ti Penzione MaMi za tuto lidskou hodinu a snad ta tlupa smraďochů netraumatizovala ostatní hosty ani personál). Před tím než sem odpadl sem si zodpovědně nařídil budík, pochopitelně mi 15 minut před jeho zvoněním musí volat a budit půlka republiky. Takže jsem v čas Č vzbudil zbytek mančaftu, nevzbuditelnou Kuřete oběť jsme nechali napospas hotelové službě a mazali z hotelu. Při procházce přes město jsme si v plném denním světle uvědomili že kromě kostelů a far tam snad nic jinýho není. Naprosto neuvěřitelný, snad nebyla ulice kde by nebyl kostel a minimálně jeden další církevní objekt. Blackmetalová sekce SYIH by to hodnotila zajisté kladně:) Náš plán zkouknout v Bystrici Muzeum SNP moc nevyšel, protože než sme se vymotali, spíš vyzevlovali z města a dojeli tam tak už bylo pozdní odpoledne. Jízda na Slovensku má svoje špecifiká, samozřejmě. Poprvé jsem jel s GPS takže sem to moc nedával, šikovný navigátor Radek to naštěstí dal. Maskot Monika Domina se ukázala jako nudný společník, takže doteď nevím kolik vystřídala partnerů, na jakou školu chodí, co si myslí o globálním oteplování a jiný zásadní info. Asi budu muset čekovat fejsíček:)
Odpoledne zase tradiční kulturní šoky, žádný jídlo a pití pro kapelu, v Tirish pubu jen barmanka a majitel dorazí později. Plac nepřipravený na koncert, nikde aparát. Klub s parádníma kresbama potkyšů na zdech a jinýma srandama, lepší sem dlouho neviděl... Dvě místnosti, hrací s podiem a zevlovací s barem, plus krcálek který nevím k čemu slouží:)
Prokalili jsme se do asi osmé hodiny a já a Matlák šli chrápat. Jasně, další kulturní šok. Zapoměl sem na heslo „Nikdy nevěř bossovi legendy“ a nevzal si spacák, takže sem se modlil ať je to něco kulturního. Jasné že nebylo. Teda, kdysi bylo, ale teď rozhodně ne. Kurva, je jasný že vést rockový klub je náročný, ale fakt je takovej problém povlíct postele, mít na hajzlu papír a světlo? Jsou to srance který stojí pár kaček a je to jen o dobré vůli. Nakonec si Matlák vzal jediný spacák co jsme měli s sebou, já po pročmuchání všech schovek našel jedno povlečení, starej spacák a polštář, takže když si odmyslím že sem neměl prostěradlo tak sem si vybudoval krásnou potěmkinovskou iluzi domova. Za hodinu přišli pro Matláka ať si jde čekovat bicí, tak sem taky vylezl. Trapné zjištění že nemají na baru vegetariánskou bagetu mě nepřekvapilo, zašel sem si o pár baráků vedle do bagetárny na velmi slušnou sýrovou bagetu. Předkapela se nekonala, prý si kytarista zlámal pracku. Takže Šanov odsolil koncert na dvě půlky s přestávkou, což mě pobavilo protože tohle sem ještě neviděl. Asi budu muset začít chodit na Bagr, Vodovod, Argemu a jiný politicky korektní a genderově vyvážený kapely:) Parádní aparát, zvuk trochu haproval ale nakonec to bylo velmi slušný. Ovšem docela málo lidí a atmosféra nevalná. Karate pogo bylo obvzlášť zvěrstvo, sice se tam motalo pět hard punx ale padali po stolech, radiátoru a jiných hranatých předmětech dost drsně, nebýt totálně na sračku tak jsou tutově mrtví, ale při jejich gumovosti přežili:) Mě a Monice byla věnovaná škodolibým Matlákem „nejlepší píseň Legendy“ Frančesko, což potěší:)
Po koncertě debaty s lidma, věkový průměr publika byl o 10 let vyšší než v Trnavě, což dávalo lepší možnosti komunikace. Radek se stal žádanou personou (jediná věc co ho donutí vystrčit zobák z domu:), my ostatní jsme zdatně propíjeli peníze které nám šlechetný majitel satanista metalista Miro nechal na baru. Kolektivně jsme se shodli že s piva se neožerem, takže jsme zdatně pili vodku (kurva, další hospoda kde nemaj RUM!), drsnější z nás hnus zvaný Tatranský čaj. Odpoledne sem v bagetárně očekoval že mají do 3,00 (!!) tak jsem vyrazil s Radkem ve 2,24 na turistickou formu bílého sexu. Samozřejmě že bylo zavřeno – pokud to čte majitel, exemplárně potrestat obsluhu!
Během večera se ke mně hlásil Pišto, majitel konkurenčního klubu 77 na stejné ulici. Radku, díky že všem říkáš že sem taky legenda:) Chvilku jsme kecali, vzal mě na návštěvu klubu kde zrovna probíhala nějaká obskurní diskotéka. Jinak fajn plac (v podzemí, jasná věc:) se sympatickým majitelem. Jeho dcera se ukázala být fejsíčkovou kámoškou Moniky, svět je malej. Přítele oné Moniky 2 za jeho ožranství (příznaky stav dřevo, nejevící známky života) ztresala Monika 1 litím kofoly do ucha, do zdejšího kraje ještě asi nedorazily v čechách oblíbené černé lihové fixy:)
Nejzajímavější moment z večera zřejmě byl když někdo pustil v juke boxu českou hymnu. Koukali sme po sobě jako puci, protože sme nevěděli co to znamená. Postoje naší výpravy k národní hrdosti jsou různé, od Radkova - Samozřejmě že jsem nacionalista po moje – Nemůžu kurva za to že sem se narodil v ČR. Takže jsme zaujali jednotný postoj zmateného pokukování. Já osobně sem čekal že nám někdo dá po hubě, v lepším případě budem za nacionalistický kretény kteří si jezdí z Teplic do Bystrice provokativně pouštět hymnu. V průběhu afterparty se nám jeden z místních starých bigbíťáků svěřil že nám chtěl udělat radost a dát nám najevo že jsme vzácná návštěva a že máme jejich úctu. Kurva, respekt, ale mě jako cynickou podezřívavou svini tohle vysvětlení nenapadlo – sorry!
Ochutnávání místních piv, jeden z našich nových přátel cituji zcela přesně „Já tomu ani neříkám pivo, ale miláček“, debaty o zásadních problémech světa, panáky, debaty, pivo, noví známí, debaty, vodka, pivo, demonstrování novýho CD Psích vojáků kteří tu hráli včera, pivo, pivo... Slabší kusy odpadávaly, mě asi v pět ráno došlo že jestli chtějí být kluci doma nějak rozumně, musíme brzy vypadnout. Takže sem šel akčně spát. Ano, v mém krásném vybaveném pelíšku ležela leopardí šelma. Varianta B, deka a zbylá nejhnusnější postel.
Ráno se ukázalo být hodně pozdním (slovy jedenáct hodin), klub samozřejmě zamčený. Volání majitele, který za čas došel (stupeň recyklace – totální) a po nezbytných zmatcích se slovy „zvu vás na kafe“ vyrazil kamsi bokem. Následovali jsme ho a ejhle, ve vedlejší ulici má další hospodu. Geniální prostor kde se zjevně schází místní pochybné existence aby zde vzývaly satana a oddávaly se tajemným rituálům, prostě mega sympatický podnik! Vše v červené a černé barvé, dámské spodní prádlo nad barem, na chodbě plakát na listopadový koncert Houby:)
Dávám kafe a jakýsi džus, odolávám dvaceti sedmi pokusům vnutit mi panáka. Ostatní během několika desítek minut nafasují čtyři až sedm panáků (podle toho jak kdo byl oprsklý a byl blízko zdroji). Kuře nabude dojmu že se přesunul z jedné hospody do druhé, jeho několika hodinový spánek si nepamatuje. Vzácný případ okna, kdy člověk přichází v paměti o kokotiny ne klíčový věci. A samozřejmě, pověsti nelhaly a Kuře spí opravdu s otevřenýma očima:)
Po nějaké době se nám daří zmizet, což místní metalisty kteří se zde záhadně sešli hodně mrzí. Hoši, ani nevíte jak rád bych se s váma zlil a debatoval třeba o extremismu jehož symboly jste přeškrtali na zdi. Téma pro příště, když už tam máte kříž, nezapoměli ste tam dokreslit ten obrácenej kříž?:) Sedáme do auta, Kuře perlí, cesta utíká, vyhazujem Moniku na dohled od baráku, s díky odmítáme pozvání od její matky na oběd a jak říká drsný punker strejda Kečup z témeř legendární kapely The Fialky, volně citováno a upraveno „ Válečný stroj Legendy se zase odvalil o kousek dál, pili jsme, znásilňovali – byla to válka a my jsme válečná mašina“ :))
Na Slovensku jsou myslím na celou republiku tři benzinky, takže přestávka je až za polovinou cesty protože jsme prostě žádnou nepotkali. I tahle byla „špecifická“, ale domov se blíží... V Říčanech dáváme kafe a chvilku kecáme, probíhá plundrování PHR skladu, návštěva WC (papír, prkýnko a žárovka ze byly:), Radek leze za volant, loučíme se a já se aklimatizuju na další den, přecházím na tuhou stravu, vítej zpět v realitě...
Válečná mašina odpočívá:)
 Autor: Pavel PHR

Tento cestopis už bol zobrazený 743 krát

Späť na cestopisy
Oznámkuj tento cestopis ako v škole:
1 2 3 4 5
Hodnotenie cestopisu: 2.94

Pridaj komentár k cestopisu:
NICKNAME:
E-MAIL:
WEB:
ANTISPAM: T+G+U
TEXT:


POSLEDNÉ KOMENTÁRE:
18.02. 15:16
Mad Mechanic Deluxe: Peto ty spinavy .. >> 23.2.2018 MENTAL TENSION + MEDICATION TIME + FYASCO (Slovensko, Maďarsko, Chorvátsko, Slovinsko) (cestopis)
17.02. 11:04
axc: Super album a pe >> (novinka)
15.02. 19:46
Edùv syn: Zamiešam tu troc .. >> 23.2.2018 MENTAL TENSION + MEDICATION TIME + FYASCO (Slovensko, Maďarsko, Chorvátsko, Slovinsko) (cestopis)
14.02. 17:15
Roman.Véé: V Lučenci to bol .. >> 23.2.2018 MENTAL TENSION + MEDICATION TIME + FYASCO (Slovensko, Maďarsko, Chorvátsko, Slovinsko) (cestopis)
14.02. 16:33
fog: ak narazas na ti .. >> 23.2.2018 MENTAL TENSION + MEDICATION TIME + FYASCO (Slovensko, Maďarsko, Chorvátsko, Slovinsko) (cestopis)

ANKETA:
Skúšaš aj recepty zverejnené na tejto stránke?

[79/27.82%]
Jasné, väčšina bola fantastická

[71/25%]
Niečo som už vyskúšal a boli fajn

[11/3.87%]
Vyskúšal som, ale nič moc

[71/25%]
Mne varí mama

[52/18.31%]
Niečo s mäsom by nebolo?


Počet hlasov: 284

Online: ... Autor: adrik punkgen@gmail.com: 2003 - 2018 ...